Moje bláznivá třída

Naše třída spolu byla od roku 2003 až do roku 2012, někteří se ale znali už mnohem dřív a to ze školky, protože víc jak polovina spolužáků byla z jedné vesnice. Nebylo nás moc, na začátku nás bylo 13 s tím, že jedna spolužačka odešla asi ve 2. třídě, ale v zápětí ji nahradil nový spoluák - Vojta, který s námi potom byl až do konce. V 8. třídě se od nás odpojil Danek, takže když jsme odcházeli ze školy, bylo nás jen 12.

Naše základní škola je taková rodinná, protože zde není tolik dětí, jako je třeba ve velkých městech. Upřímně jsem za to ráda, protože každý znal každého a možná že i proto jsme si byli tak nějak bližší.

Moc ráda vzpomínám na učitele, hodiny a přestávky, výlety, exkurze, olympiády, soutěže, ale hlavně na svoje spolužáky. Jelikož je mi 20 let, tak můžu říct, že to byli lidi, kteří se mnou strávili polovinu svého dosavadního života a jsem moc ráda, že to byli zrovna oni.

Jasně, měli jsme i neshody, čas od času zde byly hádky, někdy jsme si dělali i naschvály, nemluvili spolu a zkrátka byly tu černější stránky naší třídy na které asi není nikdo moc pyšný .. Já upřímně, když vzpomínám na naši dětskou hloupost vůči některým, na to všechno, co nám v tý době přišlo normální a vtipný, tak se za sebe vážně dost stydím a kdyby se dal vrátit čas, tak bych si - jak říká můj taťka - "dala po čuni". Doufám ale, že si to všichni uvědomili a poučili se.